Díl 1 – Bojová umění staré Koreje
Díl 2 – Vznik bojového umění TaeKwonDo
Díl 3 – Rozdělení stylů TaeKwonDo a přeměna na sport
TaeKwonDo je korejské bojové umění sebeobrany a patří mezi nejúčinnější systémy boje na světě vůbec.
Podíváme-li se na důvody proč tomu tak je, zjistíme, že historicky byla Korea svojí pozicí poloostrova mezi Čínou a Japonskem neustále anektována z jedné či druhé strany. Japonci se snažili dobít Koreu a poté postoupit do Číny a Číňané se snažili podrobit si Koreu z důvodů snazšího přístupu do Japonska.
Od 1 století dynastie Kogurjo, Silla, Pekche, od 16. století pak dynastie Choson čelila četným invazím až do pozdního 19. století, kdy moc dynastií začala upadat. V roce 1897 vzniklo Korejské císařství, které ale trvalo pouhých 13 let, než v roce 1910 podlehla Korea okupaci po koloniích lačnícím Japonsku. Spekulace o tom, že Korejský Císař byl japonským spojencem dodnes trvají.
V roce 1795 vzniklo na objednávku krále Jeongjo nejstarší a nejkomplexnější zachované dílo ve čtyřech svazcích pojednávající o 24 způsobech boje s názvem – Muye Dobo Tongji od autorů Yi Deongmu (1741–1793), Pak Je-ga (1750–1805) a Baek Dong-soo (1743–1816). Muyedobotongji je považován za jeden ze zdrojů nezbytných pro pochopení povahy a podstaty korejských bojových umění.
Z obsáhlého díla Muyedobotongji, které obsahuje např. i strategie pro boj na koni, je pro rozvoj bojových umění moderního světa klíčových 5 stylů – Jang chang – kopí, Kumdo – měč, Gwonbeop – pěst, Pyeongon – nunchaku, Gon bong – hůl.
V roce 1910, kdy se Korea ocitla pod nadvládou Japonska, byly pochopitelně všechny druhy korejské kultury, tedy i bojová umění potlačeny a zakázány. Vyučováno bylo karate, nahate, shurite, koryu, jujutsu a daito-ryu aikijutsu. Díky pohybů mnichů pronikali na jižní část Koreje různé styly čínského Wushu, Bajiquan, wǔ xíng – 5 forem kung-fu – styl Tygra, Jeřába, Leoparda, Hada a Draka. V severní části Koreje se stejně tak objevují styly jako Wing Chun, Kuk Sool a tradiční forma Shaolinského kung-fu.
Všechny tyto styly se mixovali navzájem a na severu Koreje byli lidově nazývány jako různé styly Tang Soo Do, v jižní části poloostrova pak jako Kong Soo Do – obojí znamená v podstatě překlad nově formovaného japonského karate, které bylo společně s judo oficiálně dominantní.
Mistři ve stínu hlavního proudu vyučovali v tajnosti tradiční korejské styly Moo Sool Gi, Ki Gon, Soo Bahk, či Kwon Bup (Gwonbeop) vycházející z Muyedobotongji. Vzhledem k tomu, že cvičení na veřejnosti bylo zakázáno, maskovala se bojová umění po vzoru čínských předchůdců Wushu do lidové zábavy a tance. Zde se shledáváme poprvé i se vznikem Taekkyeon jako bojového stylu.
–
Díl 2 – Vznik TaeKwonDo
… číst dál …